17. 7. 2025
U nás možná trochu podceňovaná růžová vína ve Francii tvoří hned třetinu všech otevřených lahví. Rosé se v posledních dekádách stalo velmi pestrou kategorií s rozmanitými styly a kvalitou.
S růžovými víny je spojeno mnoho mýtů, například že se mají konzumovat pouze v létě, nebo že je potřeba je vypít do roka od sklizně. U nás možná trochu podceňovaná růžová vína ve Francii tvoří hned třetinu všech otevřených lahví. Rosé se v posledních dekádách stalo velmi pestrou kategorií s rozmanitými styly a kvalitou. Pokud jste krásy těchto vín zatím ve velkém neobjevili a patříte do kategorie příležitostných pijáků rosé, připravili jsme pro vás článek, kde se o růžových dozvíte vše podstatné. Například to, jak dlouhá je historie růžových vín, kdo jich vypije nejvíce na světě, nebo jak správně růžová vína podávat.
Kdy jindy se pustit do zkoumání tohoto stylu vín, než v průběhu horkých letních dnů. Začněte ochutnávat a najděte si růžové, do kterého se zamilujete. Kvalitní růžová vína dnes nejsou doménou jen několika vinařských oblastí, zajímavé vzorky najdete napříč kontinenty a vinařskými zeměmi.
Historie růžových vín
Růžová vína nejsou produktem moderního vinného průmyslu, naopak mají dlouhou a zajímavou historii. První zmínku o těchto vínech najdeme už u Hippokrata kolem roku 400 př. n. l., kdy doporučoval svým pacientům osvěžující nápoj světle červené barvy – tedy ranou formu růžového vína. Ve středověku došlo k významnému rozmachu produkce světlých červených a růžových vín, zejména ve Francii. V českých zemích se růžová vína objevovala zhruba od 16. století. Spolu s bílými odrůdami se pěstovaly i modré hrozny jako Pinot Noir, Frankovka nebo Modrý Portugal. Malí vinaři tehdy často lisovali směs rozdrcených bílých a modrých hroznů, což vedlo ke vzniku růžově zbarvené šťávy. Tato kombinace historických okolností, odrůd i technologie dala vzniknout tomu, co dnes známe jako růžové víno.
Růžové víno není směs bílého a červeného
Mnoho lidí si stále myslí, že růžové víno vzniká jednoduše smícháním červeného a bílého vína. Tak tomu samozřejmě není. Tato metoda je u tichých vín ve většině zemí zakázaná. Pravé růžové víno se vyrábí z modrých hroznů, jejichž šťáva je čirá, stejně jako u bílých odrůd. Barviva jsou v bobulích hroznů obsažena pouze ve slupkách (s výjimkou tzv. barvířek). Barva se do vína dostává díky krátkému kontaktu moštu se slupkami, který obvykle trvá jen několik hodin.
Růžové Provence
Největším producentem růžových vín je Francie – zejména oblast Provence, která se specializuje téměř výhradně na jejich výrobu. Svým zaměřením na růžová vína je Provence opravdu unikátní v celosvětovém měřítku. Nikde jinde růžová nedominuje portfoliu vinařů tolik, jako v případě vinařského regionu kolem Marseille. Devět z 10 zde vyprodukovaných vín je právě růžové barvy. V Provence je ročně nalahvováno neuvěřitelných 156 milionů lahví růžového vína kategorie AOC, což je zhruba 40 % produkce růžových vín ve Francii a slušných 6 % celosvětové produkce rosé. Drtivá většina růžových se zde vyrábí jako suchých a hlavními odrůdami jsou Cinsault, Grenache, Mourvedre nebo Syrah. Velmi často jsou vína lahvována jako blend několika odrůd.
Tři metody vzniku růžových vín
Růžové víno může vznikat třemi hlavními způsoby, které se liší technikou i výsledným charakterem vín. Nejčastější metodou je krátká macerace. Po velmi krátkém kontaktu slupek s moštem, po dobu několika hodin, se extrahuje pouze omezené množství barviva. Mošt je následně oddělen a fermentován samostatně. Druhou možností je lisování celých hroznů, kdy se hrozny podobně jako u bílých vín ihned po sklizni lisují a kontakt slupek s moštem je minimální. Výsledné víno bývá velmi světlé, lehčí a svěží. Třetí metodou je tzv. saignée (francouzsky „krvácení“). Během procesu macerace slupek modrých hroznů v moštu vinař po několika hodinách odebere (neboli „odkrví“) část šťávy z kádě. Tato odebraná šťáva má už růžový nádech, protože byla krátce v kontaktu se slupkami. Růžová vína vyrobená metodou saignée bývají sytější v barvě, intenzivnější v chuti a mají výraznější ovocný charakter – často s tóny lesního ovoce a vyšší strukturou.
Čím tmavší růžové, tím kvalitnější?
Barva růžového vína bývá často první věc, které si při výběru všimneme, může mít odstín od jemně lososové až po sytě malinovou. Mnozí si však mylně spojují intenzitu barvy s kvalitou vína. Ve skutečnosti barva růžového vína vůbec nevypovídá o jeho chuťových vlastnostech ani kvalitě. Odvíjí se především od použité odrůdy, délky kontaktu moštu se slupkami a zvolené výrobní metody. Například světlé růžové z Provence může být stejně komplexní jako tmavší růžové z jižní Itálie. Hodnocení růžového vína by se tak mělo zakládat spíš na chuti, vůni a celkové harmonii než na odstínu ve sklenici.
I růžová vína mohou zrát
Na většině degustací se dozvíte, že růžová vína chutnají nejlépe jako mladá, ideálně vypitá do dvou let od sklizně. Jak už tomu ale ve světě vína bývá, nic neplatí 100% a i v kategorii růžových vín najdete lahve, které budou fantastické s odstupem více let. Určitě to platí pro kvalitní růžová vína z Provence nebo Bandolu, stejně jako pro některá vína ze Španělska nebo Francie. Kultovní pozici má mezi milovníky vín například španělské růžové R. Lopez de Heredia Vina Tondonia Gran Reserva Rosado nebo italské Azienda Agricola Valentini Cerasuolo Montepulciano d’Abruzzo Rosato. Na Moravě jsou dlouhověkostí vyhlášená například růžová vína z vinařství Jana Stávka. Velmi důležité je, z jaké odrůdy je růžové víno vyrobeno a s jakou péčí k němu vinař ve sklepě přistoupil.
Nejvíce vypíjí Francouzi a vyvezou Španělé
Francouzi jsou největšími konzumenty růžového vína na světě. Podle dat Observatoire Mondial du Rosé vypijí ročně neuvěřitelných 23,6 milionu hektolitrů růžových vín. Na celkové spotřebě vín ve Francii se růžová vína podílí celou třetinou. Francouzi tak boří mýtus, že růžové je víno jen na léto. Nejvíce rosé vín pak exportuje Španělsko (4,14 milionu hl), z velké části právě do Francie.
Mnoho názvů pro italská růžová
Italská růžová vína se označují několika různými názvy v závislosti na regionu a stylu výroby. Nejčastějším pojmem je "rosato", což je italský ekvivalent francouzského rosé – tento název se používá po celé Itálii. V některých oblastech se ale setkáte i s lokálními označeními, jako například "Chiaretto". To pochází z regionu kolem Gardského jezera (zejména v apelacích Bardolino Chiaretto a Valtènesi Chiaretto), kde se vyrábí světlá, jemná růžová vína převážně z odrůd Corvina a Rondinella. Ve střední Itálii jsou populární vína Cerasuolo, tedy růžová vína z odrůdy Montepulciano. Kretzer je zase tradiční označení pro růžové víno z Jižního Tyrolska.
Jak si nejlépe vychutnat růžové víno
Růžové víno nejlépe vynikne, když ho vychladíte na tu správnou teplotu. Ideální je podávat ho dobře podchlazené, obvykle mezi 8 až 10 °C. Záleží i na stylu vína, lehká a svěží vína blíže k 8 °C, strukturovanější a sušší typy klidně o pár stupňů výš. Důležité je nepřehnat to s vychlazením, protože příliš nízká teplota potlačí aromatiku vína. Před konzumací víno otevřete klidně hodinu předem, aby mělo možnost se tzv. nadechnout. Sklenice pro růžové víno by měla být podobná té na bílé víno, tedy užší, aby vynikla svěžest a jemná vůně vína.
Párování růžových vín
Růžová vína jsou mimořádně univerzální při párování s jídlem, protože spojují svěžest bílého vína s jemnou strukturou červeného. Lehčí, suchá rosé z Rakouska nebo Moravy skvěle doplní letní saláty, ryby, mořské plody, sushi nebo grilovanou zeleninu. Ovocnější a plnější růžová vína z Provence nebo Itálie se výborně hodí k drůbeži nebo těstovinám s rajčatovou omáčkou. Růžové víno si dobře rozumí i s některými sýry, jako je čerstvý kozí sýr nebo mozzarella. A pro sladší růžové styly může být ideálním doprovodem sladký ovocný dezert.
