21. 2. 2022
Pokud si ve své oblíbené restauraci objednáte skleničku španělského červeného vína, můžete se se svým doprovodem prakticky okamžitě vsadit, že jde o Tempranillo. Málokterá vinařská země světa je totiž tak výrazně spjata s jednou odrůdou, jako Španělsko.
Vinaři na Pyrenejském poloostrově ji v posledních dekádách vysazovali tak intenzivně, že se propracovala až na třetí místo nejrozšířenějších odrůd světa. Hned za Cabernet Sauvignon a Merlot.
Aktuálně je Tempranillo celosvětově vysazeno na 230 tisíc hektarech vinic, přičemž hned 90 % je právě ve Španělsku. K popularitě Tempranilla napříč Španělskem přispěly výsledky, kterých vinaři s odrůdou dosahují v tom nejzásadnějším regionu celé země, vinařskému kraji s názvem Rioja. Ještě v roce 1973 na vinicích regionu Rioja 39 % viniční plochy vládla odrůda Garnacha, Tempranillo se muselo spokojit s výrazně nižším zastoupením. Už o deset let později se poměr sil obrátil a v 90. letech pak dominance odrůdy dosáhla svého vrcholu, tedy 80 % zdejších vinic. Červené víno z regionu Rioja je dnes tedy dominantně postavené na odrůdě Tempranillo. Některá červená vína jsou čistě odrůdová, často ale Tempranillo ve finálním víně v malé míře doplňují další odrůdy jako Garnacha nebo Graciano. Proč je Tempranillo v místních podmínkách tak úspěšné? Španělský spisovatel José Peñín to okomentoval následovně: “Tempranillo je v regionu Rioja perfektní díky třem klíčovým faktorům. Potřebuje chladno, sluníčko a horko.“ Místní podmínky toto všechno odrůdě opravdu hojně dopřávají, ale výrazně zastoupena je i jinde ve Španělsku.
Milovník vína, který se rozhodne ve Španělsku pátrat po těch nejlepších vínech odrůdy Tempranillo, by neměl vynechat minimálně dva další regiony. V první řadě je to vinařská oblast Ribera del Duero, která leží zhruba hodinu a půl cesty autem na jihozápad od Riojy. Hektarovou plochou vinic třikrát menší region než Rioja. Se zhruba 22 000 hektary osázenými révou, je Ribera del Duero vlastně 100 kilometrů dlouhý a 30 kilometrů široký pás kolem řeky Duero. Až 95 % zdejších vinohradů tvoří právě odrůda Tempranillo.
Ačkoliv jsou v obou případech založena na odrůdě Tempranillo, vína z Riojy a Ribery nejsou stejná. V první řadě je to dáno odlišnými podmínkami ve vinicích. Nadmořská výška vinic je tu kolem 800 až 850 m.n.m, oproti těm v Rioja, kde je spíše 600 m.n.m. Pro Riberu del Duero jsou tak typické velké rozdíly v teplotách ve dne a v noci. Ribera je plná teplotních extrémů, v porovnání se slavnějším vinařským regionem je tu v zimě mnohem větší chladno a v létě větší horko. Réva se tu po dlouhé zimě probouzí zhruba o měsíc později, ale během horkého léta vše dožene a dozrává v podobný čas jako v regionu Rioja. Vinaři se také musí vypořádat s minimem srážek, které dosahují jen 300 až 400 milimetrů za rok. Některá vinařství v Ribera del Duero disponují velmi starými keři Tempranilla, které v některých případech dosahují věku i sta let. Odlišná je i struktura vinařského businessu obou vinařských regionů. Rioja, to jsou především velká vinařství, jejichž produkce se počítá v milionech lahví, pro Riberu del Duero jsou typičtí spíše středně velcí výrobci. Mimochodem právě zde sídlí dvě kultovní vinařství Španělska, tedy Vega Sicilia a Pingus.
Plná a robustní červená vína připomínající rozzuřeného býka pak vznikají z odrůdy Tinta de Toro v apelaci Toro na sever od Madridu. Tinta de Toro je přitom místní klon Tempranilla dobře uzpůsobený snad nejteplejší části Španělska. Stručně řečeno, Tinta de Toro je obvykle tmavší odstínu ve skleničce a bohatší na třísloviny, než jsou vína z oblasti Rioja nebo Ribera del Duero. Dlouhý vegetační cyklus a zdejší klima vedou k tvorbě vín s vysokým obsahem alkoholu. Většina červených vín DO Toro končí v láhvi s obsahem alkoholu 14,5 % – 15,5 % a výjimečně to může být třeba i 16 %. Tempranillo ale není zdrojem jen těch nejkvalitnějších a nejdražších vín. Odrůda se pěstuje v dalších vinařských oblastech Španělska, jako je například Navarra, která se dříve profilovala spíše přes růžová vína a dnes se snaží o seriózní červená s příměsí Cabernetu Sauvignon nebo Merlotu. Slušný potenciál Tempranillo do budoucna může mít i v Cigales, Somontanu nebo Uclés.
Tempranillo je původní španělská odrůda, která pochází z oblasti Rioja nebo sousední Navarry. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1807. Tempranillu se daří v teplém středomořském klima, zvládá dobře horko i sucho, tedy podmínky, ve kterých by některé jiné odrůdy měly velké problémy. Ze Španělska se postupem času rozšířila do dalších vinařských zemí, zejména Portugalska, v malé míře pak třeba do Jižní Ameriky nebo Austrálie. Téměř 90 % celosvětových výsadeb je ovšem ve Španělsku. Název odrůdy je odvozen od slova „temprano“, což se dá přeložit jako „raný“. Vegetační cyklus odrůdy je totiž v porovnání s některými jinými odrůdami kratší a většinou začíná až v polovině dubna.
K oblibě španělských vín jednoznačně přispívá fakt, že červené Tempranillo se jednoduše hrozně dobře pije. Většinou jde o plné, komplexní víno jižanského charakteru, s bohatým chuťovým projevem. Je uhlazené, příliš z něj nevyčnívají třísloviny a kyselina v těchto vínech bývá spíše středně vysoká, nebo nižší. V chuti a vůni najdete typicky tóny lékořice, hřebíčku nebo tabáku, s dominantními tóny ovoce, které připomíná ostružiny, maliny, jahody nebo třešně. Alkohol je v případě těchto červených vín většinou vysoký.
Málokterá odrůda je tak výrazně spojená se zráním v barikových sudech, jako je právě Tempranillo. Vinaři v oblasti Rioja používají tradičně kombinaci amerických a francouzských barikových sudů, pro ta nejlepší vína se používají spíše sudy francouzské. Velká vína z Riojy a další španělských vinařských oblastí mají dobrý potenciál vyzrávat v čase. Ta nejlepší jsou také uváděna na trh s odstupem několika let. Region Rioja je známý svým systémem klasifikace vín podle délky zrání vín.
Mladá vína s krátkým nebo žádným zráním v sudech jsou často označována jako cosecha a vyznačují se čerstvostí a primární ovocnou chutí. Tato vína se hodí pro vypití jako mladá, jsou cenově dostupná.
Crianzy jsou vína, která jsou uváděna do prodeje minimálně po dvou letech zrání, přičemž alespoň jeden rok musí víno strávit v dubových sudech. Crianza je velmi zajímavá kategorie, vína kombinují šťavnatou ovocnou chuť s jemnými dubovými tóny. Často se říká, že kvalita vinařství se pozná právě podle charakteru vína této kategorie.
Speciálně vybraná červená vína, většinou z těch nejlepších tratí v majetku vinařství. Vína zrají minimálně tři roky, přičemž alespoň rok musí strávit v sudech a půl roku v láhvi. Reservy jsou vína kombinující eleganci s bohatým komplexním projevem. Kromě tónů peckového ovoce v nich najdete tóny dřeva, vanilky nebo náznak terciálních tónů, jako je kůže nebo uzené maso.
Tato vína vinařství lahvuje pouze z těch nejlepších hroznů a v případě velmi dobrého ročníku. Červená vína kategorie Gran Reserva musí strávit zráním alespoň pět let, přičemž dva roky z toho v sudech a dva v láhvi. Některá vinařství ale svá nejlepší vína uvádějí na trh i s delším odstupem. V některých vínech Gran Reserva najdete tóny sušeného ovoce, koření a tóny tabáku nebo kávy. Vína mají dlouze přetrvávající dochuť, před konzumací je otevřete s dostatečným předstihem, nebo je přelijte do dekantéru, aby se po dlouhém ležení v láhvi správně otevřela.
Pro vína odrůdy Tempranillo je dobré zvolit větší sklenici na červené víno, se kterou maximálně oceníte bohatý aromatický profil těchto vín. Vhodné jsou vyšší sklenice typu „Bordeaux“. Teplota podávání vín by měla být 15 až 17°C. Trocha provzdušnění vínu rozhodně prospěje. Před podáváním nechte Tempranillo asi hodinu otevřené, v případě starších vín nechte víno odpočívat v karafě.
Párovat vína odrůdy Tempranillo s jídlem není díky jejich charakteru příliš složité. Rozhodně se hodí k široké paletě klasických španělských receptů. Obecně k těmto vínům pasují pokrmy z vepřového a jehněčího masa. Tempranillo si vychutnáte se středně výraznými sýry, klobáskami (chorizo) nebo zvěřinou.
